Pohled z auta našeho místního přítele, který nás vezl směrem k hraniční řece Bojana.
Hory v pozadí patří Albánii.
Podél silnice se rozkládají pozemky určené k výstavbě hotelů a podle informací přítele se zde bude stavět i malé letiště. Myslím, že stále relativně klidná oblast bude brzo velkým turistickým lunaparkem. Mimochodem, tato místa jsou svojí polohou vhodná i pro pěstování citrusů.
Nahoře, vedle silnice nově postavený kostel. Podle mne zajímavá architektura.
Vpravo typický lesní porost v pobřežní oblasti řeky Bojana.
Na pobřeží mají místní obyvatelé Ulcinj chatky, kde se loví ryby do zvláštních sítí zavěšených na rameni, nad hladinou. Jezdí sem odpočívat, někteří chaty také pronajímají.
Řeka Bojana několik málo kilometrů proti proudu je hranicí Montenegra a Albánie.
Řeka Bojana je také ideálním místem pro vodní sporty. Na dolní fotografii je na obzoru ústí řeky do Jaderského moře. Místo oplývá množstvím ryb, jelikož se zde mísí sladká voda s mořskou. Koupání je nejlepší z celé oblasti právě v těchto místech mořského pobřeží. Pozvolné vstupy do moře, jemný písek tmavé barvy s blahodárnými účinky na zdraví pro své složení. Blízkost restaurací s rybářskými specialitami. A také známá nudistická pláž.
Vlevo vidíme část ostrova Ada Bojana, poslední území Montenegra. Název Ada pochází z turečtiny a znamená ostrov. Ostrov v podstatě větví řeku Bojanu na dvě ramena. Vznikl v minulosti v místech potopení lodě. V jejím okolí se hromaděním nánosů z písku vytvořil právě tento ostrov. Na obzoru je vidět ústí řeky do Jaderského moře.
Pláž s názvem „Velká Plaža“ je poslední výspou pobřežního území Montenegra. Hory které provázejí prakticky celé pobřeží této země až do města Ulcinj, jsou zde vzdálené a pozvolné pláže provázejí pobřeží dál až na území Albánie.
Dvě fotografie 
